Moje první závody v jachtingu

… a snad neeee poslední.. Aha. Jasně, Zuzka taky neví, co by ještě zkusila. Ale uznejte – jachting! Moře, příroda, déšť, sluníčko, loď, posádka, učení se novým věcem, nezapomenutelné zážitky.. To všechno je přesně voda na můj mlýn. Zkrátka výzva.. A tak se stalo, že jsem 5. dubna v pátek sedala do auta směr Chorvatsko a přístav Murter 🙂

Berte to teď jako popis zážitků naprostého, leč nadšeného, začátečníka 🙂 Už jenom večerní příjezd do Murteru, kde se houpala na vodě jedna loď vedle druhé a vonělo to tam typicky mořem, byla pro mě obrovská změna prostředí, když vezmu, že většina mých sportů prostě probíhá uvnitř 😀 A hodně jsem se těšila na to, co přijde. A byla jsem i trochu nervózní. Přeci jen jsem měla být členem zkušené posádky složené i z výborných závodních jachtařů. A říkala jsem si, k čemu tam asi tak budu. Dost jsem si říkala, čím bych asi tak nejvíc mohla vypomoct.

První den po snídani jsme vypluli na moře trochu si osahat loď, nastavit plachty, rozdělit si úkoly.. No, řekněme, že svůj úkol jsem dostala, ale rozhodně jsem si řekla, že se během plavby budu snažit co nejvíce věcem přiučit, abych mohla případně zaskočit za kohokoli, kdo by si prostě potřeboval jít lehnout a odpočinout. Závod samotný se totiž jel na dvě etapy mající 350 námořních mil z Murteru do Dubrovníku, kde byl den volna a pak zpět. Etapa trvala dva celé (dlouhé) dny a noc na moři. A pak ještě jednou 🙂

Když shrnu své pocity během obou etap, tak ačkoli počasí bylo dost zákeřné a dost času nám vyloženě propršelo a byla zima, tak jsem si všechny chvíle vyloženě užívala. V podstatě i ten nachlazenej močák, co jsem si uhnala hned první den závodu 😀 Ale princezny na takovýhle akce nemůžou, tak jsem si s tím prostě nějak poradila. Byly vlny, foukalo, bylo bezvětří. Byla zima, i teplý vítr. Byly hvězdičky, kterých jsem dlouho tolik neviděla. Byl krásný západ slunce. Východ slunce jsem vždycky nějak prospala 🙂 Byly červánky. Byly krizovky s přehazováním plachet. Byla dobrá nálada i frustrace, když nás těsně před cílem ve větrném stínu předjelo několik lodí. A byla touha po suchých ponožkách a nesmradlavých tričkách. Bylo sakra málo spánku. Přerušovaného spánku. Byla bouřka. Bylo sluníčko, i když jen trochu. Byla studená voda. Hodně studená. Ale modré moře a občas šedé a v noci naprosto černé. podstatné bylo, že byla super posádka. Prostě bylo všechno, co jsem od toho očekávala. I to, co jsem neočekávala. A bylo to intenzivní. Hodně. A já se učila a nasávala. Možná se něčemu přiučila a možná byla pak i víc užitečná. A jachting jsem si zamilovala. Teď s tím jen podle toho naložit 🙂

Výsledkově jsme v první etapě dojeli na 16. místě, v druhé na 14. místě z 45. lodí. Celkově jsme si odvezli 14. místo. Jasně, že ambice byly asi vyšší. Ale v tuhle chvíli to pro mě byl zážitek, který není měřitelný výsledkem. Je to o emocích.

Moc děkuju celé posádce, že mě mezi sebe vzala. Zkrátka byl to pro mě jeden z nejhezčích týdnů v životě, které jsem mohla prožít. A to za to stojí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.