Nebojte se odpočívat

Haha. Úplně slyším, co většině z vás proběhlo hlavou: „Tak s tím problém nemám!“ 🙂 Jenže já tu nemluvím o neustálém odpočinku. O něčem ve smyslu „nespi v kuse, odpočiň si taky někdy“. Ale o důležitosti regenerace MEZI tréninky. Takže je potřeba NEJDŘÍV MÍT nějaký ten trénink a pohyb, abychom se mohli bavit o vlivu ODPOČINKU na fungování těla a zlepšení výkonu 😉 To abychom si hned na úvod rozuměli.

Dotknu se tu vlastní zkušenosti. Pohyb miluju, jsem „soutěžák“ od malička. Věřím ve fair play v každé oblasti sportu i života. A taky věřím, že výsledky ve sportu přicházejí po zodpovědné tréninkové práci. A právě ta práce je pro mě cesta. Cesta je tím cílem. A cíl pak třešničkou na dortu. A párkrát to vyšlo. Doma i na světovém poli. Jenže já NEUMĚLA odpočívat. Měla jsem pocit, že jakmile si lehnu na gauč, ostatní mi v tréninku utečou. Že jakmile zastavím, ztratím. S nadsázkou řeknu, že mě chodit do tělocvičen a na kurty nenutili, mě z nich museli tahat domů. Téměř násilím.

Ano, vybojovala jsem si díky tomu bronz na mistrovství ČR v tenise, několik medailí (a nakonec i tu zlatou) na mistrovství ČR ve squashi, dařilo se v racketlonu, kde klaplo pár titulů mistryně světa. Jenže než jsem si sáhla pro ty třešničky na dortu, musela jsem pochopit, že odpočinek můj výkon pozvedne výš. Musela jsem se s tím nejdřív smířit psychicky, abych zvládla dodržet režim odpočinku. Jsem prostě srdcem dříč a znamením lev. A mám pohyb DOST ráda.

Zní to logicky – když bude tělo neustále v únavě, kdy se má zlepšovat? Kde má najít ten čas, aby nabralo síly a ukázalo, co v něm je? Ve dnech odpočinku tělo vstřebává předešlý trénink a vlastně by se dalo říct, že se zlepšuje. Ale když mu ten prostor nedáte, přetížíte se, zraníte se, tělo vám řekne „DOST“. Únavová zlomenina, natažený nebo utržený sval, bolesti zad a tak dále. To nechceš.

Dostala jsem od trenéra před sezónou, kdy se mi nakonec (konečně po asi 5ti nepovedených pokusech) podařilo vyhrát MČR, jasný úkol. Budeš trénovat v režimu 5+2. Zkrátka 5 dní tréninku, i dvoufázového, ale povinně 2 dny v týdnu odpočinek. Odpočinkové dny jsem si mohla volit sama – podle turnajů, podle programu s rodinou, podle vlastní únavy. Ale 2 dny odpočinku byly POVINNÉ. V těchto volných dnech jsem mohla regenerovat pasivně (nohy na gauč) nebo aktivně (sauna, procházka, lehká aktivita, masáž apod.). Ideálně kombinace.

Na začátku to pro mě byla muka. Psychická. Jenže brzy se ukázalo, že moje výkonnost šla raketově vzhůru, na tréninky jsem se ještě víc těšila a odpracovala jsem je kvalitněji. Dny volna jsem si začala užívat, našla jsem si aktivity, které jsem do té doby nestíhala – malování, kytaru, procházky, více času na přátele a rodinu.

A ten rok přišla i ta vysněná třešnička.

Proto se nebojte odpočívat. Ale taky se nebojte cvičit. I pokud nejste vrcholoví sportovci, můžete se řídit systémem 5+2. Jen intenzita vašich aktivit bude jiná. I volba těch aktivit. Co třeba do oněch 5ti dnů zařadit 1-2x hodinovou procházku, 1-2x 40min indiánského nebo pomalého běhu, alespoň 1x komplexní posílení těla s vlastní vahou a 1x skupinovou lekci, která vás bude bavit? To by se dalo zvládnout, ne?

Mějte se rádi, buďte na sebe přísní jen přiměřeně, ale udělejte pro sebe to nejlepší a uvidíte, jak ze sebe i že života budete mít zas jinou radost 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..